MLČENÍ

Dnešním článkem jsem se rozhodl, že vás uvedu do dění v době, kdy jsem nepsal. Dva měsíce jsou relativně dlouhá doba, mně osobně to uteklo jako voda, ale chápu, že pro vás to byli naopak těžké časy. Čekat dva měsíce na někoho, koho obdivujete, musí být šíleně skličující. Abych vám to tedy alespoň trochu vynahradil, vyzvednu pár momentů, které se staly během těch dvou měsíců. Dobře, není to tak, že bych vás chtěl uvést do děje, ale na baráku vypadla Wi-Fi. A co můžeš dělat, když vypadne sít’?

  1. Pustit si film, který máš uložený v notebooku. Jenže já kromě finále seriálu Pretty Little Liars a nové série American Horror Story v počítači nic jiného nemám.
  2. Využívat sociální sítě na mobilních datech. Neustále vás totiž šmíruju na stories z “fake” profilu a sleduju, o čem se mluví, abych měl do koho rýpnout. Mám zpomalená data a nemám trpělivost čekat, než se mi obsah načte.

Další možností je několikahodinová návštěva reality za účasti mých spolubydlících při hraní společenské hry “Kdo má horši život?!” Její pravidla jsou velice jednoduchá. Překřikujeme se jeden přes druhého a popisujeme, co hrozného se nám stalo či co se nám aktuálně děje. Zároveň posloucháme, co říkají ostatní, slovíčkaříme a chytáme se detailů, které bychom mohli použít proti sobě. Je to velice logická a strategická hra. Výherce je ten, který nejlíp argumentuje a dokáže všechny ostatní přesvědčit o tom, že on je ten chudáček. A co vlastně výherce získá? Uznalé přikyvování po zbytek večera a přátelské poplácání po rameni. Jelikož pravidelně vyhrávám, ztratilo to pro mě jakési kouzlo.

Svůj drahý čas raději věnuji psaní. Zkusím to vzít popořadě, to nejlepší “vystřihnu” a přejdu na konec. Žádné zbytečné okecávání. Slibuju!

Přesuneme se do doby, kdy jsem si nechal udělat tetovačku od Prekérky z Tribo Tattoo. Den, kdy jsem se nechal tetovat, jsem vstával s radostí. Těšil jsem na novou tetovačku, ale zároveň jsem byl trochu nervozní. Lukáše jsem oslovil na základě toho, že se mi líbí jeho styl. Proto není divu, že jsem mu nechal volnou ruku. Samotné tetování trvalo více jak 4 hodiny, ze začátku bylo všechno v pohodě a tak nějak bezbolestně. Lukáš byl velice komunikativní a profesionální. Dalo se s ním mluvit o všem a v jeho křesle jsem si stihl domluvit rande a spamovat Instagram. Na konci tetování jsem však předváděl divadelní představení hodné Thálie, kdy už se i Lukáš neustále ujišťoval, zda může pokračovat v tetování. Jak energicky jsem vcházel do salonu, tak jsem z něj odcházel naprosto rozcítěný a hladový, ale s dobrou časovou rezervou, abych stihl nakoupit, zajít domů, najíst se a vrátit se zpět kvůli rande. Místo toho jsem byl hned po tetování pozván na pohovor, což je klasika, kterou asi nikomu popisovat nemusím. Snad jen Vossové? Jak už z předchozího článku víš, do té práce jsem nastoupil. Samozřejmě jsem stihl i nakoupit, ale při čekání na autobus jsem usnul na zastávce a nákup tam zapomněl, což jsem zjistil až doma. Vrátil jsem se tedy zpět do centra, mezitím se mi vybil telefon a na rande jsem dorazil s více jak hodinovým zpožděním, což mi dal borec slušně sežrat. Časová rezerva byla tedy k ničemu.

Jak jsem řekl, to nejlepší “vystřihnu” a přesunu se rovnou na barák, kde proběhla zase menší kovbojka, podobající se mexické telenovele, která je plná intrik, křivd a pravd. V hlavní roli samozřejmě buzerant, lesba a heteračka – TROJBOJ.

Jeden nevzhledný a postarší spolubydlící, kterému budeme říkat “Žalud”, poslal Janě fotku svého péra s nabídkou kuřby. Celej barák byl v šoku a já se smál tomu, jaký je debil. Logicky. Poslat péro lesbě? Snad nikdo není tak naivní, aby si myslel, že má tak dokonalý úd, aby přeorientoval holku! Muselo mu být jasné, že to praskne. Poslat tuhle fotku Báře, ta si to nechá pro sebe, zhroutí se z toho, čehož si všimnou všichni a zeptají se na důvod. Bára by sebrala odvahu a odhodlaně by řekla, že jí ten starý, ošklivý pán z třetího patra poslal fotku svého penisu s výzvou k orálnímu sexu. Ve finále by to prasklo tak jak tak. Tím se dostávám k tomu, že jsem se přestěhoval. Vzal jsem si “Žaludův” pokoj, čehož jsem litoval hned po tom, co jsem musel ze zrcadla utírat zaschlou mrdku. Ale to předbíhám. Díky té fotce “Žalud” vyletěl, a já tak dostal pokoj, který jsem původně chtěl. Podkroví.

Další péro, díky kterému jsem získal to, co jsem chtěl. Tentokrát sice náhodou, ale i to se počítá.

Jelikož byla v pokoji “Žaludova” sexuální energie a já už příval erotických snů psychicky nezvládal, nechal jsem ho “vyčistit”. Na patře jsem poznal novou spolubydlící, která se věnuje Esoterice, která je v dnešní době velkým trendem, což vědí i na Youtube. Nová spolubydlící mi pokoj vyčistila od negativní a sexuální energie, která v něm dřímala, a ještě mi na uvítanou vyložila karty, ve kterých vyšlo, že mám problém s emocemi a jsem materiálně založen. Jinými slovy mi řekla, že jsem zlatokopka bez emocí. Od té doby s ní nemluvím.

Když už jsem u nemluvení, nějakou dobu jsem se taky nebavil s Bárou. Bylo to kvůli tomu, že jsem s ní byl domluvený, že půjdeme do kina, 14 dní to odkládala a nakonec řekla, že nikam nepůjde. Asi si říkáte, že je to dětinské, ale není. Věřte mi. Nebyl jsem naštvaný, že to odřekla, ale byl jsem naštvaný, kvůli tomu, že mě na ten film zvalo mraky kluků a já je odmítal s tím, že už jsem s někým domluvený. Ve finále jsem psal klukům já, jestli půjdou na ten film, což bylo pro mě dost ponižující. Navíc mě všichni “fakovali” s tím, že už to viděli.

Nakonec jsem na ten film šel s chlapem, který byl o dvě století starší a vypadal jako můj fotr. Což mi připomnělo, že jsem někde četl článek, že si vybíráme partnery podobné svým rodičům. Au. Když jsem šel do kina s někým takovým, rozhodl jsem se to využít ve svůj prospěch, a odškrtnou si tak položku na mém seznamu, konkrétně bod #42 Zhulit se a jít do kina. Přiznám se, že jsem byl dost nervózní, a to se mi ten chlap ani nelíbil. Pravděpodobně za to mohla právě ta tráva. Už cestou na “rande” jsem v MHD chytl panický záchvat úzkosti, ​ klepal jsem se jako ratlík. Bál jsem se jít mezi lidi. Měl jsem strach. Nemohl jsem dýchat a měl jsem pocit, že omdlím. Strašné sucho v krku a v hlavě tlak. Najednou jsem pochopil všechny ty “hvězdičky”, které trpí sociální fobií. Mimochodem, ten chlap taky poznal, že něco není v pořádku hned po tom, co jsem ztratil koordinaci. Zase, jak jsem slíbil, opět to nejlepší “vystřihnu”. Ale následující týden mě zval do wellnesska, takže to zase taková hrůza nebyla. Do žádného wellneska jsem logicky nešel. Musel bych být v plavkách a jeho infarkt si na triko nevezmu.

Během těch měsíců neaktivity jsem taky dostal první “HATE”. Psalo se v něm něco o tom, že jediné, čím se snažím zaujmout je to, že jsem gay. Ano, je to tak! My buzny totiž máme v sobě něco, čímž získáváme pocit exkluzivity a výjimečnosti. Nevím proč, ale prostě to tak je.

Je to jakýsi standard u buzen.

Jooo! A taky se už nějakou dobu scházím s jedním borcem, je to fajn, ale nemám o čem psát tak, ho pošlu k vodě, děkovat mi nemusíš.
__________________________________________________________

Jestli se Ti článek líbil a chceš mě podpořit můžeš mi dát svůj hlas v anketě Bloger roku 2017. Díky!

Hlasovat můžeš TADY.