BLBEJ DEN

Už několikrát jsem slyšel o hře Minecraft. Nejsem sice žádný gamer, ale držím si přehled o tom, co momentálně frčí. Rozhodl jsem se, že si tu hru prostě nainstaluju a zkusím zahrát. Už samotná instalace pro mě byla utrpení – vyznám se v grafice, kódování apod., ale občas se mi povede stáhnout verze filmů s ruským dabingem, takže s instalací hry jsem si nebyl úplně jistý. Ale zvládl jsem to.

Už na začátku se mi hra moc nelíbila, byla celá kostičková. Ty kostičky mi prostě připomínaly tvar mozku mýho ex. Jelikož jsem nevěděl o co vlastně jde, tak jsem se rozhodl postavit dům, to se dělá skoro v každý hře. Říkal jsem si, že to bude fuška, když už nějakou dobu nechodím do práce. Nejdřív jsem si vybral místo, kde dům postavím. Musel jsem sehnat nějaké dřevo, tak jsem chodil chvíli po mapce a našel les, kde jsem si dřevo natěžil. Měl jsem vybrané místo na stavbu, ale kolem jsem viděl nějaké zvířata, ovce a slepice. Což mě jako měšťáka překvapilo, tak jsem chvíli hledal nějakou civilizaci s obchoďáky, abych dům postavil někde v centru. No, nepovedlo se mi to, což se mi taky nějak nelíbilo. Nakonec jsem ze dřeva udělal prkna a dům dostavěl. Všude kolem jsem dal květiny, aby to tam hezky vonělo a aspoň nějak vypadalo, když už jsem někde v pustině. Po stavbě jsem si chtěl svůj dům vybavit. Začal jsem hledat nějaký obchod s nábytkem. Zkoumal jsem mapu, chodil sem a tam a nic nenašel. To už jsem se fakt nasral, hru jsem vypnul a odinstaloval. Nebudu bydlet někde v pustině vedle slepic, mít před barákem kuřince, a ještě bez nábytku! Nechápu, proč se o té hře tolik mluví, asi se s prostředím hry hodně lidí ztotožňuje. Jelikož jsem byl nasraný, tak jsem si řekl, že dám relax, ať se uklidním. Zapnul jsem proto Instagram, to se po chvilce ukázalo jako špatný nápad.

Instagram má své kouzlo rozmanitosti, vždy tam najdu něco, co mě nasere nebo rozveselí.

Zárukou zábavy a zvýšení tepu je profil jednoho kluka, kterého sleduji právě pro tyto účely. Dnes jsem začal fotkou jeho přítele s textem “My beautiful boyfriend‘‘ protože ten ‘‘boyfriend‘‘ teda rozhodně ‘‘beautiful‘‘ není. To jde ještě přežít, láska je slepá mrcha. Já byl třeba takhle na rande s nějakým borcem. Ten kluk došel v upnutém bílém tričku, přes které mu sem tam lezl nějaký chlup a bradavky mu přes tričko svítily jako xenony. Jen pro informaci, ten kluk měl větší břicho a jeho konfekční velikost byla M-L a on měl na sobě XS!!! No jo, komplex. Jak to vím? S tím klukem jsem bohužel chodil pár měsíců, pak jsem dostal rozum. Říkám, láska je slepá. Abych se vrátil k tomu Instagramu. Nejvíc mě baví kombinace fotky a textu, většinou ten kluk přidává fotky s ‘‘boyfriendem‘‘ a nádherným textem ve stylu ‘‘Míla + Aleš = NAVŽDY‘‘. Vtipné to začíná být po týdnu, kdy přidá další fotku s ‘‘boyfriendem‘‘. Problém je v tom, že ten ‘‘boyfriend‘‘ je pokaždé někdo jiný. Občas nějaká jiná buzna přidá komentář ‘‘Jste nejkrásnější pár‘‘ a týden na to, tatáž buzna přidá další komentář ‘‘Jste ještě krásnější pár‘‘ tentokrát k jiné fotce. Co ale jen tak nedostanu z hlavy je série fotek cucfleků na krku s textem ‘‘Dnes jsme se s miláčkem rozjeli, dokonalost‘‘. Následuje další fotka tentokrát s textem ‘‘Totálně vyřízenej, děkuji lásko‘‘ a do třetice všeho dobrého další fotka cucfleků a textem ‘‘Dneska byla láska mnohem více divoká. BEST SEX EVER!‘‘. Nevím, jestli jen žárlím, že někdo takový má lepší sexuální život než já. Nebo žárlím proto, že já si na základce musel dělat cucfleky vysavačem? Nakonec to chlapec zabil zrcadlovkou z koupelny a textem ‘‘Vzlétnout jako Fénix z popela‘‘ – kurva, kde na ty “hluboké” texty chodí?

Když jsem se neuklidnil ani u Instagramu, vypravil jsem se do města. Zalezu někam do obchoďáku, udělám si radost a rovnou koupím něco k večeři. Když jsem sedl do tramvaje, nemohl jsem najít sluchátka, zapomněl jsem je doma. Jelikož strašně rád ignoruju reálný svět, projížděl jsem internet a četl různé blbosti. To mě brzy přestalo bavit, tak jsem si otevřel Snapchat. Měl jsem tam pár příchozích zpráv, využil nudy a otevřel je. První fotka nic moc, druhá to samé. Když jsem otevřel třetí fotku, byla to fotka penisu. Hned jsem zvedl hlavu, jestli to náhodou nikdo nevidí. Viděla to slečna, která stála nade mnou a smála se, tak jsem se na ni podíval a zatvářil se stylem ‘‘uklidni se‘‘. Jenže hned po fotce bylo video a můj telefon začal velice hlasitě vzdychat přes celou tramvaj. Slečna chytla pořádný záchvat smíchu a já rychle vypínal zvuk. Nevěděl jsem, jestli mám brečet kvůli tomu trapasu, kdy se na mě každý díval jako na úchyla, nebo kvůli tomu, že jsem to video neviděl.

Když jsem procházel obchody, povedlo se mi narazit na bývalého. Největší město v ČR a já ho musím potkat? Stát tváří v tvář, bylo dost trapné. Jistě to známe všichni. Když potkáme své ex, je to přehlídka úspěchů a závod o to, kdo je na tom od kopaček líp. Já mu samozřejmě nemohl říct, že si hraju s myšlenkou eskortu. On mezitím začal o tom, že před pár dny dostal košem, což mě úplně “zajímalo”. Taky zmínil, že mi to sluší, zda někdy zajdeme ven a takové ty kokotiny. Ze zdvořilosti jsem řekl, že někam zajít můžeme, což byla asi čtvrtá kravina tohoto dne, co jsem udělal. Hned na to mě totiž začal spamovat zprávama, že jsem mu chyběl, kdy budu mít čas, že by mě chtěl zpět a že mě vlastně nikdy nepřestal milovat. Už jsem byl nepříčetný, tak jsem mu od plic napsal, jestli to myslí vážně, že je pěkně dementní a proč spamuje padesáti zprávama, když jsme se potkali před deseti minutama?

Na to mu seru!

Musel jsem si jít zapálit, což znamenalo jít do trafiky koupit krabičku. Cestou se mi sekl telefon a jelikož mám prasklý displej, občas mi špatně reaguje na některých místech. Zběsile jsem ťukal do telefonu, jenže se nic nedělo, proces jsem několikrát opakoval. No stále nic. V trafice jsem položil mobil na pult, kde mi na displeji svítilo porno otevřené z uložených záložek – výsledek zběsilého klikání. Paní prodavačka byla taktní a dělala že nic, ale právě její upřený pohled na displej mého telefonu mě upozornil, abych se taky podíval. Mimochodem, neříkej, že jsem jediný kdo kouká na porno v mobilu a ukládá ho do záložek! Určitě to děláš taky!

Po dávce nikotinu jsem uznal za vhodné zavelet k návratu. Doma jsem si uvědomil, že jsem vlastně nic nekoupil k večeři. Takže zase donáška, uff. Jelikož někdo, nebo “něco” chce abych byl dnes totálně vytočený, ozval se mi ještě Jirka (ten Hobit z Valentýna), zda někam nezajdeme. Takže mě napřed ‘‘jakože‘‘ odmítne i když věděl, že nic nebude a teď mě bude zase zvát ven?

Já nejsem hračka pro zoufalce!

Konečná nastala při objednávání jídla, kdy jsem zavolal do své oblíbené restaurace. Hned po představení se mě ten chlápek na druhé straně telefonu zeptal, zda si dám to, co vždy. Pro jistotu jsem tu objednávku zopakoval a on jen odvětil ‘‘Ano, to co vždy‘‘. Když jsem začal diktovat adresu, skočil mi do řeči a řekl mi ji sám. Teď už i v restauraci vypadám jako nefungující jednotka. Myslím, že je čas na změnu.

Dnes už nic dělat nebudu, teda budu pokračovat ve zdolávání flašky vína a mazání porna ze záložek.